V ekonomické teorii zaujímá mezinárodní obchod významnou pozici. Význam mezinárodního obchodu spočívá nejen v něm samotném, ale především v jeho důsledcích, které ovlivňují národní ekonomiky.
Zahraničním obchodem se zabývali už merkantilisté, kteří v něm viděli hlavní zdroj růstu. Význam zahraničního obchodu však nespatřovali v podpoře mezinárodní dělby práce, ale v jeho aktivní bilanci. Zastávali názor, že právě přebytek obchodní bilance obohacuje národ tím, že zajišťuje příliv peněz do země. Jejich velkým omylem bylo, že považovali zahraniční obchod za pouhé přerozdělování mezi státy. Teprve až klasikové ukázali opak.
Podnikatelská činnost není zrovna nejlehčím druhem výdělečné činnosti v současnosti a během podnikání může nastat množství nepříjemných okolností, které v konečném důsledku vedou až k likvidované sro. Tento bod je nejvhodnější konzultovat s odborníky, kteří se danou problematikou zabývají.
Klasické teorie mezinárodního obchodu
Tvůrci klasických teorií mezinárodního obchodu byli významní kritici merkantilismu Adam Smith a David Ricardo. Oba vycházeli z teorie, že zahraniční obchod je zdrojem růstu bohatství obou zemí zúčastněných ve směně. K růstu bohatství dochází tím, že směna umožňuje produktivnější využití výrobních faktorů ve světovém měřítku a tím i zvýšení výroby, která je zdrojem růstu národního bohatství. Mezi klasické teorie mezinárodního obchodu patří teorie absolutní výhody a teorie komparativní výhody.
Tvůrcem teorie absolutní výhody je Adam Smith. Obhajuje význam dělby práce jako zdroje růstu produktivity práce a tím i zdroje růstu bohatství národa. Dochází k závěrům nezbytnosti volného obchodu, protože umožňuje i volné zapojení do mezinárodní dělby práce. Země by se podle A. Smitha měla zaměřit na výrobu těch produktů, které vyrábí v mezinárodním srovnání absolutně nejlevněji, tedy s absolutně nižšími náklady práce ve srovnání s ostatními zeměmi. Podle něj jsou absolutně nižší náklady na výrobu určitého produktu výsledkem přírodních podmínek a dosaženého stupně ekonomických výhod.
Princip komparativní výhody je myšlenkou Davida Ricarda. Vyplývá z relativních rozdílů v nákladech práce na jednotlivé výrobky. Méně efektivní země, která má absolutní náklady práce vyšší u všech výrobků, se bude specializovat na výrobu a export těch produktů, kde je její absolutní nevýhoda nejmenší, má ve výrobě tohoto produktu komparativní výhodu. Naopak země, která má u všech výrobků absolutně nižší náklady, se bude specializovat na výrobu a export těch výrobků, kde je její výhoda v nižších nákladech relativně největší.
Ve výše uvedeném případě má absolutní výhody v obou případech Portugalsko, které má u obou druhů zboží absolutně nižší náklady práce – potřebuje 90 (resp. 80) dělníků na výrobu 100 yardů sukna (resp. 100 litrů vína), zatímco Anglie potřebuje na výrobu stejného množství zboží 100 (resp. 120) dělníků. Obě země se stále specializují na výrobu určitého zboží a obchodují spolu, protože je to pro obě výhodné. Důležité je, aby se každá země specializovala na výrobu toho zboží, ve kterém má komparativní výhodu – u Portugalska je to víno, protože má při jeho produkci relativně větší výhodu než u sukna a u Anglie je to sukno, neboť je její absolutní nevýhoda u sukna relativně menší než u vína.
Adam Smith a David Ricardo ve své teorii neřešili otázku rozdělení přínosů z obchodu mezi země, tedy v jakém směnném poměru směňují jednotlivé země svá zboží. Touto problematikou se zabýval podrobněji teprve až John Stuart Mill, který byl tvůrcem teorie mezinárodních směnných poměrů. Mill se pokusil o vymezení úrovně mezinárodního směnného poměru. Hranicemi, v nichž se mezinárodní směnný poměr mohl pohybovat, jsou národní směnné poměry zemí před zahájením mezinárodní směny. Mezinárodní hodnota byla pak určena v těchto hranicích vzájemnou poptávkou obou zemí, přičemž mezinárodní směnný poměř se ustanovil na takové výši, při které byla nabídka s poptávkou u obou výrobků v rovnováze. Millovo vysvětlení mezinárodního směnného poměru se tedy opírá o rovnováhu tzv. reciproční poptávky. Velikost mezinárodního směnného poměru pak ovlivní rozdělení celkového přínosu z mezinárodní dělby práce mezi obchodující země.