Dnešní průmysl vznikl jako výsledek dlouhodobého vývoje hospodářství. Jeho zárodkem byla řemesla, která postupně vznikala na venkově i ve městech jako projev dělby práce. Od zemědělské výroby se začala oddělovat těžba a zpracování nerostů a zemědělských surovin. Toto období můžeme charakterizovat jako období řemeslné a domácké malovýroby. V řemeslné výrobě většinou řemeslník sám nebo spolu s několika tovaryši a učni vyráběl různé předměty obvykle přímo podle přání zákazníka. V domácké výrobě rolníci zpracovávali některé zemědělské suroviny nebo domáčtí dělníci zpracovávali některé suroviny.
Následující stadium průmyslové výroby (u nás začalo koncem 17. stol) je charakterizováno manufakturou (rukodílnou), ve které došlo k soustředění velkého počtu dělníků, mezi nimiž vznikla rozsáhlá dělba práce.
Skutečný průmysl vytvořila teprve strojní velkovýroba, která nahradila manufakturní a značně omezila řemeslnou výrobu. Je charakterizována použitím strojů, výrobních zařízení, v současné době automatů, robotů apod., vysokou dělbou práce a využíváním vědecko-technických poznatků, vysokou produktivitou práce atd.
Energetika
Energetika je odvětvím, které se zabývá získáváním, úpravou, zpracováním, přenosem a rozvodem energie. Zahrnuje tři energetické soustavy: elektroenergetickou (elektrizační), teplárenskou a plynárenskou. V energetice je zaměstnáno necelých 70 tis. pracovníků, tj. 1,5% všech pracovníků národního hospodářství. Její podíl na produkci je více než dvojnásobný.
Energetika se ve vztahu k ostatním odvětvím vyznačuje určitými zvláštnostmi. Je to patrné zejm. u výroby elektřiny, která je specifickým výrobkem. Nedá se skladovat.
Hlavními energetickými zdroji České republiky jsou fosilní paliva (uhlí, ropa, zemní plyn), jaderná energie a energie z vodních toků. Jak fosilní tak jaderná paliva jsou neobnovitelným (vyčerpatelným) energetickým zdrojem. Většina ropy a zemního plynu se dováží. Výroba energie z druhotných energetických zdrojů, např. spalováním odpadů, výrobou bioplynu a využitím odpadního tepla, stejně jako výroba elektřiny z energie větru nebo sluneční energie, spalování speciálních plodin (to jsou obnovitelné zdroje) je věcí budoucnosti. U EU činí podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie cca 6% a do roku 2010 má vzrůst na 12%. V ČR činí cca 2%
Elektrárenství
Rozhodující formou energie je elektřina. Většina elektrické energie (66,7%) je vyrobena v parních elektrárnách, 30,5% pochází z jaderných elektráren 2,2% z vodních elektráren. Zbytek se vyrábí pomocí plynových turbín a spalovacích motorů.
Elektřinu vyrábí elektrárny, které rozdělujeme na teplené (parní a jaderné), vodní (průtokové a akumulační), ostatní (geotermální, sluneční a větrné).
Hlavní parní elektrárny jsou soustředěny v severozápadních Čechách, spalují uhlí což se neblaze projevilo na životním prostředí. Od 90. let prošli modernizací (odsířením) a rekonstrukcí.
Vodní elektrárny jsou soustředěny na Vltavě (Lipno, Orlík, Slapy), malé vodní elektrárny mají spíše význam místní.
Větrné elektrárny se objevují v Krušných horách, avšak vzhledem k přírodním podmínkám v ČR nedojde k většímu rozšíření. Navíc jejich energie je nestálá a musí být zálohována trvalými zdroji energie (uhelné nebo jaderné elektrárny).
Protože výrobek, tj. elektřina se nedá skladovat, musí být k dispozici jejím spotřebitelům v takovém rozsahu a čase, jak právě potřebují. Základní charakteristikou elektrárny je její výkon. Velkou část výrobních nákladů představují (zvláště u vodních elektráren) fixní náklady, z nichž velkou část tvoří odpisy.
Teplárenství
Úkolem teplárenství je výroba a přenos tepla od výrobce ke spotřebiteli. Při klasické výrobě teply je teplo jediným produktem. Výrobnou je teplárna, popř. výtopna a kotelna. Výtopny dodávají páru nebo horkou vodu pro průmyslový závod nebo část města, kotelny vyrábějí teplo pro jednu nebo více budov a mají místní význam.
Plynárenství
Úkolem plynárenství je těžba, úprava, výroba, dálkový i místní rozvod topných plynů pro potřebu průmyslu, veřejné spotřeby a domácností. Výrobnou plynu je plynárna. Oproti elektrické energii se plyn dá skladovat.
Vodní hospodářství
Mezi výrobní (průmyslová) odvětví je zařazováno i vodní hospodářství. Jeho úkolem je zajišťovat dostatek vody pro potřebu obyvatelstva i celého národního hospodářství. Součástí vodohospodářských činností jsou i kanalizace, tj. odvádění odpadních vod a jejich čištění.
V ČR je cca 90% obyvatelstva zásobováno pitnou vodou z veřejných vodovodů a cca 78% obyvatel bydlí v domech napojených na veřejnou kanalizaci.
Vodovody a kanalizace jsou organizovány podle území. Tyto podniky jsou většinou přirozenými monopolem, chrání ostatní osoby (jak fyzické tak právnické osoby) před zneužitím tohoto postavení vodní zákon.