- ledna 1993 došlo k rozdělení Československa a ke vzniku samostatné České republiky. Došlo tak k výraznému nárůstu objemu zahraničního obchodu, protože obchod, který byl dříve realizován jako vnitrostátní, se stal od počátku roku 1993 zahraničním. Liberalizační kroky provedené na počátku 90. let vedly k růstu otevřenosti ekonomiky a objemu zahraničního obchodu. Obrat zahraničního obchodu vzrostl z hodnoty 847 miliard korun v roce 1993 na 2 812 miliard v roce 2003, tedy více než třikrát. Poměr obratu zahraničního obchodu k HDP vzrostl z 54% na více než 100% HDP na konci desetiletí.
Z tabulky je patrné, že obrat zahraničního obchodu se meziročně vyvíjel se značně rozdílnou dynamikou. V relativním vyjádření byl nejvyšší nárůst zaznamenán v roce 1995 (29%) a v roce 2000, kdy se zvýšil o 26%. Naopak k poklesu došlo pouze v roce 2002, kdy obrat zahraničního obchodu zaznamenal snížení o 3%. V absolutních hodnotách došlo k nejvyššímu nárůstu obratu zahraničního obchodu v roce 2000. Druhé největší meziroční zvýšení bylo zaznamenáno v roce 2001 a třetí podstatnější meziroční přírůstek v roce 1995, kdy se obrat oproti roku 1994 zvýšil o 274 692 mil. Kč.
Druhou fázi vývoje zahraničního obchodu je možno charakterizovat narůstajícím deficitem obchodní bilance. Ten byl nízký ještě v roce 1993, kdy dovoz převyšoval vývoz pouze o 4,5 miliardy Kč. V dalších letech docházelo k výraznému nárůstu deficitu obchodní bilance a to na téměř 153 miliard v roce 1996 a 150 miliard v roce 1997 (viz Tabulka 5).
Rozdělení federace mělo také negativní dopad na výkon ekonomiky. Následující pokles obchodu se Slovenskem přispěl ke stagnaci HDP v roce 1993. V roce 1994 došlo k oživení ekonomického růstu, které dále akcelerovalo i v roce 1995. Hlavním faktorem ekonomického růstu let 1994 – 1995 byl růst domácí poptávky, který výrazně převyšoval růst domácí nabídky. Rychle rostoucí domácí poptávka byla uspokojována rychle rostoucím dovozem. Importy ovšem nebyly určeny pouze pro spotřebu, velký podíl investic do dovozu směřoval k zvýšení potenciálu ve vývozní orientaci. Významná část investic byla umístěna do infrastruktury, kde pomohla vytvořit podmínky dlouhodobého růstu. Efekt těchto investic však přichází ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu. Další významná část investic šla do ekologie, především do odsíření uhelných elektráren. Dopad těchto investic na zvýšení exportu je téměř nulový. Velký objem investic směřoval do restrukturalizujících se podniků. Tyto investice měly velký význam pro budoucí exportní výkon české ekonomiky.
Tempo růstu nominálního importu akcelerovalo z 5,4% v roce 1993 na 28,6% v roce 1995. Tempo růstu nominálního exportu bylo v letech 1994 – 1995 vždy nižší (v roce 1994 dosáhlo 6,6% a v roce 1995 10,6%). To bylo zapříčiněno několika faktory:
- Tempo růstu domácí poptávky stále převyšovalo tempo růstu nabídky z domácích zdrojů (HDP), což působilo proimportně. Navíc docházelo k přesměrování části dříve exportovaného zboží na domácí trh.
- Stabilní nominální kurz vlivem inflačního diferenciálu vedl k reálnému zhodnocování kurzu koruny, což působilo jak proimportně, tak i omezovalo pronikání českého exportu na nové zahraniční trhy.
- Stále slabá konjunktura v západní Evropě působila negativně na český export.
Negativní bilance obchodu se zbožím v roce 1995 dosáhla téměř 7% HDP a deficit běžného účtu 2,6% HDP. V následujícím roce se situace dále zhoršila, když exporty narostly pouze o 3,5% a importy vzrostly o 12,2%. Deficit běžného účtu platební bilance se prohloubil na 7,4% HDP. Hlavním faktorem, který ovlivnil růst importů byl silný růst ekonomiky v roce 1996 (meziroční nárůst HDP o 4,3% ve stálých cenách roku 1995). Růst byl však doprovázen nárůstem nezdravých tendencí. Situace se změnila v roce 1997, kdy se naplno projevila nerovnováha minulých let a česká ekonomika se dostala do vážných potíží. Měnová krize vyvolaná spekulativním útokem na českou korunu vedla k nutnosti přijmout opatření v rozpočtové a měnové oblasti. Vláda a centrální banka začaly uplatňovat restriktivní politiky, které vedly k snížení ekonomického růstu a tím i ke snížení poptávky po zahraničním zboží.