Příliv zahraničních investic do České republiky byl v jednotlivých letech po rozdělení Československa nerovnoměrný. To bylo ovlivněno několika faktory, z nichž nejvýznamnější byl postupující proces privatizace a vstup některých objemově významných investic. Ke konci desetiletí se pak začala projevovat makroekonomická stabilita a posílení investičních pobídek v roce 1998.
Až do roku 1998 byl příliv PZI do České republiky nízký. To odráželo strategii oficiálních míst, která hájila postoj co nejpřísnějších kritérií při posuzování PZI. Změna v oficiálních postojích po roce 1997 se projevila v nárůstu přílivu zahraničních investic. Celkový stav přímých zahraničních investic v České republice ke konci roku 2003 dosáhl 1 161,8 miliard. Kč, což je asi 55% HDP. Největší příliv zahraničních investic do České republiky byl zaznamenán v letech 1999 – 2002, oproti tomu v roce 2003 došlo k velkému poklesu přílivu přímých zahraničních investic.
V roce 1993 došlo ke zpomalení přílivu kapitálu oproti předchozímu roku v důsledku očekávaných výsledků rozdělení státu a nových nabídek v rámci druhé vlny privatizace. V tomto roce nebyly zaznamenány žádné objemově významné investice, ale docházelo k zakládání kapitálově menších společných podniků, které navazovaly na určité tradiční obchodní vztahy z minulosti.
V roce 1994 došlo k jistému malému oživení v přílivu zahraničních investic. Investice v tomto roce směřovaly především do odvětví výroby dopravních zařízení a automobilového průmyslu, do finančního sektoru a do stavebnictví.
V roce 1995 byl příliv investic podstatně vyšší oproti předchozímu roku. Nejvíce ovlivnila celkové výsledky investice švýcarsko-nizozemského konsorcia Telsource do SPT Telecom.
Výsledky roku 1996 byly ovlivněny zejména kapitálově významnými investicemi konsorcia IOC (Agip, Shell, Conoco) do českých rafinerií a konsorcia C Mobil do Českých radiokomunikací.
Investice realizované v roce 1997 směřovaly především do spotřebního průmyslu a průmyslu zpracování tabáku. V přílivu přímých zahraničních investic se v roce 1997 projevily dílčí vstupy energetických gigantů do některých českých energetických závodů (Pražská plynárenská, Teplárny Brno) či nové investice na zelené louce (Pepsi Cola ČR, AMP Czech).
V roce 1998 směřovaly přímé zahraniční investice především do energetiky. Současně začíná jejich masivní přiliv do oblasti služeb – peněžnictví, pojišťovnictví a také obchodu.
Příliv zahraničních investic v roce 1999 byl oproti roku 1998 přibližně dvojnásobný. Přispělo k tomu několik hlavních faktorů: privatizace majetku ve vlastnictví státu, expanze zahraničních obchodních řetězců a navyšování základního kapitálu v podnicích s již existující zahraniční účastí. Uskutečnila se též řada investic na zelené louce.
Stav přímých zahraničních investic v České republice ke konci roku 2000 dosáhl celkem 818,4 miliard Kč. Na přílivu přímých zahraničních investic do České republiky se stále významně podílela privatizace státních podílů v podnicích a zvláště v peněžních institucích (vstup Erste Bank do České spořitelny), zároveň docházelo k výraznému navyšování kapitálu nebo vzniku nových provozních jednotek u společností s dlouhodobou zahraniční majetkovou účastí (např. Škoda Auto). Méně významný byl v tomto roce nárůst investic na zelené louce (Matsushita Television).
V roce 2001 došlo k nárůstu objemu přímých zahraničních investic v České republice o 164 miliard Kč oproti roku 2000. Na přílivu investic v tomto roce se nejvíce projevila investice japonské firmy Panasonic a německé firmy Bosch Diesel.
Celková částka zahraničních investic ke konci roku 2002 dosáhla 1 165,5 miliard Kč, což představuje meziroční nárůst cca 183 miliard Kč. Největší investiční akcí tohoto roku byla privatizace akciové společnosti Transgas.
V roce 2003 celkový se růst objemu zahraničních investic v České republice značně zpomalil. Na tomto zpomalení se projevil především zpětný odkup akcií Eurotelu od zahraničního investora do držení Českého Telecomu a prodej zahraničního podílu v Českém Telecomu portfoliovým investorům převážně z USA a Velké Británie.