Česká republika představuje malou otevřenou ekonomiku, která patří v celosvětovém měřítku k nejotevřenějším. Má silné vazby v hospodářských vztazích, pro svou velikost však nemůže ovlivnit své zahraniční obchodní partnery. Za její výhodu při zapojování se do mezinárodních obchodních vztahů lze považovat především její geografickou polohu, kvalifikovanou a levnou pracovní sílu a vysokou úroveň vzdělávání.
V oblasti zahraničního obchodu došlo od počátku 90. let k podstatným změnám. Došlo k velkému nárůstu jeho objemu a změně orientace z východních na západní trhy. Od roku 1989 dochází k trvalému nárůstu podílu vyspělých zemí na českém dovozu i na českém vývozu. Dnes už se většina zahraničního obchodu ČR uskutečňuje s vyspělými ekonomikami, se kterými Česko dosahuje aktivního salda platební bilance. Trvale naopak klesá podíl obchodu se zeměmi rozvojovými a se zeměmi s tranzitivní ekonomikou. S těmito zeměmi je saldo platební bilance pasivní. Klíčovými komoditami v českém exportu jsou stroje a dopravní prostředky, jejichž podíl na celkových exportech stále roste. V českém dovozu dominují také stroje a dopravní prostředky, dále tržní výrobky a chemikálie.
Mezi významné obchodní partnery České republiky patří země Evropské unie, především Německo, které je absolutně největším obchodním partnerem ČR. Dalšími významnými obchodními partnery jsou Rusko, Čína a Slovensko. V obchodu s Evropskou unií dosahuje Česká republika stále větších přebytků obchodní bilance. Tento pozitivní trend, který souvisí se zvyšující se konkurenceschopností českého zboží v zahraničí, se projevuje od roku 2001, přičemž přebytky obchodní bilance se stále zvyšují. Podíl Slovenska, které před rokem 1993 tvořilo s Českou republikou společný stát, na zahraničním obchodu ČR od rozdělení federace v roce 1993 neustále klesá. Pozitivním trendem jsou naopak přebytky obchodní bilance v obchodování s naším východním sousedem, které vykazují vzrůstající tendenci. V průběhu 90. let se soustavně upevňovalo postavení Číny v zahraničním obchodu České republiky, a to především v importech, jejichž podíl na českém zahraničním obchodu se zvýšil až na 5% v roce 2003. Zatímco v roce 1993 byla obchodní bilance s Čínou aktivní, od roku 1994 vykazuje pasivum, které v roce 2003 dosáhlo hodnoty téměř 70 miliard Kč. Vzrůstající dovozy z Číny spadají především do skupiny strojů a dopravních prostředků a různých hotových výrobků. Dalšího významného pasiva v zahraničním obchodu dosahuje Česká republika v obchodu s Ruskem. Jeho podíl na českém zahraničním obchodu od počátku 90. let klesá. Deficity jsou generovány zejména ve skupině minerálních paliv a maziv.
Součástí otevřenosti ekonomiky je pohyb osob. V tomto ohledu je Česká republika relativně uzavřenou zemí. Podíl cizinců na populaci ČR je pouze přibližně 2%, což je ve srovnání s ostatními zeměmi EU nízká hodnota. Imigrantů a emigrantů však od roku 2000 přibývá. Po celé sledované období pomáhá migrace do České republiky snižovat přirozený úbytek obyvatel. Lidé do České republiky přicházejí především ze Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu a Polska. Ekonomické aktivity cizinců v ČR se soustřeďují především do oblasti zpracovatelského průmyslu, stavebnictví, obchodu a oprav motorových vozidel a výrobků. Výzvou i problémem se může stát příliv či odliv mozků. V obecné rovině se při stanovení vlivu mezinárodní migrace na ekonomiku země nejčastěji hodnotí ovlivnění tří hospodářského růstu, pracovních míst a zaměstnanosti a mezd. Stanovení vlivu migrace na hospodářství České republiky je problematické, protože neexistují data potřebná pro takovou kvantifikaci.
Česká republika
Česká republika byla a stále je úspěšná v přitahování přímých zahraničních investic. Jejich příliv v průběhu celých 90. let stoupal a kulminoval v roce 2002. Investice ze zahraničí směřují nejčastěji do sektoru peněžnictví a pojišťovnictví, dále do sektoru obchodu a oprav a do sektoru nemovitostí a služeb pro podniky. Nejčastěji přicházejí z Nizozemska, Německa a Rakouska. České přímé investice v zahraničí souvisí především s rozvojem exportní aktivity do zemí západní Evropy. Nejčastěji směřují na Slovensko, do Nizozemí a na Kypr. S optimalizací daňového zatížení souvisí vysoký podíl investic na Kypr, do Lucemburska, Lichtenštejnska a na Britské Panenské ostrovy. Nadpoloviční část investic směřuje do sektoru peněžnictví a pojišťovnictví. V dlouhodobém horizontu je vliv PZI na ekonomický vývoj považován za pozitivní, a to zejména díky přínosu nových technologií, manažerských dovedností a přístupu na zahraniční trhy. Navíc pokud se jedná o exportně orientované zahraniční investice, tak se příliv PZI projeví růstem exportů a snížením deficitu obchodní bilance. Předchozí příliv PZI na sebe rovněž nabaluje další investice (včetně reinvestice zisků).
Při porovnání s Nizozemskem, které bývá považováno za velice otevřené, můžeme říci, že v oblasti zahraničního obchodu je Česká republika ještě více otevřená než Nizozemsko. Struktura zahraničního obchodu obou zemí je obdobná, Nizozemsko má ovšem aktivní obchodní bilanci. Nizozemsko má velmi vysoký podíl cizinců na obyvatelstvu, přibližně 20%. Pro Českou republiku je tato hodnota 2,3%. Migrace je pro Česko relativně novým jevem a dá se očekávat, že podíl cizinců na obyvatelstvu ČR bude stoupat. Úkolem vlády je vytvořit takové podmínky, které přispějí k přílivu kvalifikované pracovní síly, např. z východní Evropy a naopak zabrání odlivu mozků z České republiky. Česká republika přitahuje od konce 90. let velké množství přímých zahraničních investic. Jejich podíl na HDP přesto není tak velký jako je tomu v případě Nizozemska, dá se tedy očekávat, že příliv přímých zahraničních investic bude pokračovat i v příštích letech a jejich podíl na HDP bude stoupat. Objem českých přímých investic v zahraničí je velice nízký a dosahuje pouze 2,1% HDP. Objem nizozemských investic v zahraničí činí asi 84% HDP. Objem tuzemských investic realizovaných v zahraničí v roce 2004 byl dosud nejvyšší. Dá se očekávat, že spolu s rostoucí výkonností české ekonomiky a silou podniků bude objem prostředků investovaných v zahraničí nadále růst.