POPTÁVKY PO ČERSKÉM ZBOŘÍ – Volha a okolí

Volha a okolí

Volha je největší Evropská řeka. Její tok začíná severozápadně od Moskvy. Ze severu obtéká Moskvu a u Kazaně se stáčí na jih směrem ke Kaspickému moři (pro puntičkáře – Kaspické jezero). Za dolní Povolží se považuje dolní třetina toku, tedy v průtok Volgogradskou (dříve Stalingradskou) oblastí a Astrachaňskou oblastí, kde se Volha rozšiřuje a větví do široké delty. Následující fotografie jsou hlavně z Volgogradské oblasti.Rozměry Volhy jsou na Evropské poměry docela nezvyklé. V některých místech již není vidět na druhý břeh. Koupání u Volhy je v létě docela příjemné. Písek je rozpálený, voda příjemně chladivá (okolo 25°C). Koupání jen tak „na Adama“ je zde celkem normální. Na rozdíl od západních letovisek se nemusíte schovávat do oplocených ghet s nápisem „nuda plage“

Krajina v okolí Volhy:

Volha protéká na severu hlavně zemědělskými oblastmi, později ve Volgogradské oblasti stepí a před vyústěním do Aspiku pouští. Kolem delty se drží i porosty lesů. Ty ale směrem k deltě ubývají. Většina leží mezi Volhou a Achtubou. Achtuba je rameno Volhy, které se od hlavního toku odděluje už u Volgogradu a samostatně teče až k Astrachani, kde se ztrácí ve spleti mnoha ramen a vedlejších toků.

Biologie řeky Volhy:

Řeka Volha je dost bohatá na život a to i přes to, že protéká přes velké průmyslové oblasti. Na trzích je možné zcela běžně koupit i raky. Již hotového uvařeného raka seženete za 4 ruble (rok 2001, 1 rubl = 1,3 českých korun, rak tedy stál asi 5,2 KČ). Z ryb se zde vyskytuje mimo jiné i vyza velká, jeseterovitá ryba dlouhá až 10 metrů. Dvoumetrový (tedy vlastně malinký) exemplář je k vidění ve Volgogradském vlastivědném Muzeu. Ostatní druhy živočichů pro nás nejsou až zas tak exotické … kapr, okoun, lín, karas. Na tržištích tvoří ryby značnou část potravinového zboží. Vzhledem k obrovskému průtoku, je samočisticí schopnost Volhy poměrně velká. Čistota vody je pro cizince dost překvapivá. Na rozdíl od menších ruských řek, je viditelnost pod vodou až 3 metry, což ocení zejména majitelé potápěčských brýlí. Nad přehradou se však na hladině drží velké množství řas, takže má voda jasně zelenou barvu.
· Volžsko-Donský průplav: Volžsko-Donský kanál je umělá spojka mezi černým a Kaspickým Mořem. Začíná na jižním konci města Volgogradu a končí v severní části Cimljanské přehrady na Donu.

Jihoruská step:

Step tvoří značnou část jižní části evropského Ruska. Směrem na východ se mění v poušť, na jihu přechází v hory a na severu v pole. Step je většinou zvlněná krajina, porostlá tvrdou trávou. V létě jsou zcela běžné rozsáhlé stepní požáry. Součástí terénu jsou i erozní rýhy, v Rusku nazývané avragy.

Solná jezera:

Na místě, kde kdysi bývalo dno Kaspického moře (kdysi opravdu dávno byl Kaspik dokonce součástí středozemního moře) se nachází velké množství solných jezer. V létě jde v podstatě jen o plochy pokryté čistou solí, ale na jaře se v jezerech shromažďuje i voda a tvoří se tak větší či menší rezervoáry slané vody. Největší jsou jezera Elton Buluchta, Botkul, Baskunčak, Sarpinská jezera (staré koryto Volhy) a jezera v lokalitě Manyč-Gudilo. Jinak je zde velké množství malých jezírek, většinou bezejmenných.Myslím, že tady bychom asi s pohádkou sůl nad zlato neuspěli

Sajga:

Sajga je typický obyvatel jihoruských stepí. Pro Kalmyky je asi něčím takovým, jako pro Rusy medvěd, nebo pro Austrálii klokan, zkrátka národní zvíře. Taxonomicky byla dříve řazena mezi antilopy, dnes se uznává samostatné postavení. Jde o zvláštního stepního kopytníka, který je již v podstatě na ústupu (paleontologové našli pozůstatky i na severu Sibiře!). Dnes se sajgy vyskytují jen v oblastech jihovýchodní Evropy, střední Asie a Mongolska. Evropská populace je v posledních deseti letech ohrožena pytláky. Původní státem kontrolovaný lov celkem pokrýval přírůstek. Nyní, ale dochází k prudkému úbytku populace a hrozí vymizení sajgy z Evropy. Loví se hlavně pro maso, rohy a sajgtorin. Vznikly však také záchranné projekty. Nejzajímavější je pokus o umělý odchov, který má nejen sloužit k vypouštění do volné přírody, ale i k prodeji masa a rohů za nízkou cenu, tak aby došlo k ekonomickému vytlačení pytláků.


Delta Volhy:

Již 500 km od vyústění Volhy do moře se od ní jako první rameno odděluje Achtuba. Jde o řeku, která teče podélně s Volhou a ztrácí se ve spleti ramen delty až u Astrachaně. Vlastní Delta vzniká přibližně sto kilometrů před pobřežím Kaspického Jezera. Převýšení které zde Volha překonává je mizivé a i dno Kaspiku se snižuje jen zvolna, takže ještě 50 km od pobřeží je místy hloubka jen 2 metry ! Delta je široká přes 200 km a po celé její šíři je moře bez plavidla prakticky nepřístupné. Souš je tvořena hlavně bažinami a rákosovým porostem. Dno ramen delta a i přilehlé dno moře jsou tak mělké, že bylo nutno vykopat umělé kanály, aby se lodě mohly dostat z Volhy do Kaspiku a naopak. Takovéto poměry vládnou na téměř celé části Ruského pobřeží jezera. Krátce řečeno, z Ruského pobřeží se náhodný turista na Kaspické jezero bez cizí pomoci nedostane. Pevný břeh spadající přímo do moře je až v Dagestanu, ale do Dagestanu se turistika nedoporučuje.