Oceňování majetku podniku

Ekonomická teorie rozumí cenou poměr, za který může být jedno zboží vyměněno za jiné zboží, nebo za peníze. Je to jeho směnná hodnota vyjádřená v penězích. Jeli cena vytvořena na trhu podle vztahu nabídky a poptávky, hovoříme o tržní ceně. Naproti tomu stojí tzv. administrativní cena, která je uměle vytvořena podle pravidel danými právními normami (např. u nás zákonem o účetnictví). Administrativní cenu potřebujeme znát pro daňové účely, oceňování nemovitostí (pozemků, budov), pro vnitropodnikové účely atd. Tržní cena je konkrétní cena statku na daném trhu.

Účetní předpisy v ČR rozlišují tyto druhy cen:

  • pořizovací cenu (zahrnuje cenu pořízení + vedlejší náklady spojené s tímto pořízením např. dopravu
  • cenu pořízení (zahrnuje cenu za kterou byl majetek nakoupen bez nákladů spojených s jeho pořízením, užívá se pro ocenění finančního majetku
  • vlastní náklady (pro ocenění majetku vyrobeného vlastní činností)
  • reprodukční pořizovací cenu (cenu, za kterou by se daný majetek pořídil v době oceňování)

Oceňování dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku

Při oceňování dlouhodobých hmotných a nehmotných aktiv je v okamžiku jejich prořízení jejich skutečnou cenou pořizovací cena tzn. včetně nákladů např. na dopravu. Užíváním tohoto majetku se cena snižuje o částku, kterou nazýváme odpisy. Tato částka však nemusí být cenou tržní. Možná  např. stroj bude technologicky zastaralí a jeho tržní ceny bude jen několik set korun (podle odepisování ještě několik tisíc), je však možné, že vlivem inflace bude jeho cena vyšší než byla cena pořizovací.

Pro daňové účely (daňové odpisy) může podnik zvolit buď lineární nebo degresivní odepisování. Rozdělení do odpisových skupin a koeficienty najdeme v zákoně o daní z příjmů.

Pro svou vnitřní potřebu (účetní odpisy) např. kalkulace nákladů, může podnik zvolit libovolný způsob odepisování

Oceňování dlouhodobého finančního majetku

Dlouhodobý finanční majetek se podle zákona o účetnictví oceňuje cenami pořízení, tj. cenami bez vedlejších nákladů.

Oceňování oběžného majetku

Oceňování oběžného majetku je snazší v tom, že doba mezi jeho pořízením a jeho spotřebou není tak velká jako u dlouhodobého majetku. Hotovosti a vklady na účtech peněžních ústavů se oceňují jejich jmenovitými hodnotami, pohledávky jmenovitou hodnotou (v době vzniku). Ceny zásob se mění s kolísáním jejich tržní ceny. Předpisy je dáno, že se oceňují pořizovacími cenami, vlastními náklady nebo reprodukčními cenami.