Náklady podniku můžeme charakterizovat jako peněžně vyjádřenou spotřebu výrobních faktorů vynaložených na tvorbu podnikových výnosů včetně dalších nutných nákladů spojených s činností podniku. Některé se spotřebovávají najednou (materiál), některé postupně (stroje se opotřebovávají). Toto je pojetí nákladů ve finančním účetnictví, které je základem pro výpočty daní.
Ekonomické pojetí nákladů je poněkud jiné. Charakterizuje to co bylo skutečně obětováno. Tzn. Nejen to co bylo v penězích zaplaceno, ale vše co bylo obětováno. Když výrobce použije svůj kapitál, účetní nezahrne úrokové náklady protože nebyla zaplaceny. Ekonom bere v úvahu oběť učiněnou výrobcem tím, že použil vlastní kapitál a do ekonomických nákladů zahrne úroky ve výši rovnající se částce úroků, kterou by výrobce obdržel v případě, že by svůj kapitál půjčil (např. bance od které by získal úrok). Do ekonomických nákladů patří např. úroky z vlastního kapitálu, ušlá mzda podnikatele (podnikatel by mohl místo podnikání být zaměstnán a dostávat mzdu) a jiné tzv. oportunitní (alternativní) náklady např. podnikatelské riziko.
Od nákladů musíme odlišit peněžní výdaje, které představují úbytek peněžních fondů (hotovostí, stavů na bankovních účtech). Např. nákup stroje netvoří náklady podniku,
i když je peněžním výdaje. Náklady jsou až odpisy stroje.
Druhové třídění nákladů
Druhové třídění nákladů vychází z výrobních faktorů – práce (osobní náklady), dlouhodobý hmotný majetek (odpisy), materiál (spotřeba materiálu a energie)
Základní nákladové druhy
- Spotřeba materiálu, energie a externích služeb
- Osobní náklady (mzdy, platy, provize, náklady na zdr. a soc. poj.
- Odpisy hmotného i nehmotného dlouhodobého majetku
- Finanční náklady (úroky z půjček)
Účelové třídění nákladů
Používá se třídění nákladů podle útvarů a podle výkonů. Vnitropodnikovým útvarem jsou střediska. Střediska jsou místně vymezené části podniku (např. slévárna, mechanická dílna, odbytový útvar atd.), které evidují náklady za něž jsou zodpovědny (nákladová střediska), nebo i zisk (hospodářská střediska). Pokud není podnik členěn na střediska (obvykle malé podniky), používá se pouze třídění podle výkonů.
Třídění nákladů podle útvarů
Je sledováním nákladů podle středisek. Náklady, které lze přímo připočítat určitému nákladovému středisku, označujeme jako jednicové náklady střediska, náklady, které nelze připočítat přímo, ale pouze pomocí určitého klíče, označujeme jako režijní náklady střediska, nebo též střediskové náklady. Obvykle se v podniku rozlišují režijní náklady materiálové, výrobní, správní a odbytové. Přehledem nákladů je rozpočet.
Třídění nákladů podle výkonů
Umožňuje zjišťování nákladů podle jednotlivých výrobků. Umožňuje zjistit výnosnost (rentabilitu) výrobků a tím usměrňovat strukturu výrobního programu. Přímé náklady lze přiřadit jednotlivým druhům výrobků. Nepřímé náklady jsou společně vynakládány na více druhů výrobků nebo na chod celého útvaru.
Písemný přehled o jednotlivých položkách nákladů a jejich úhrnu na kalkulační jednici nazýváme kalkulace nákladů (kalkulační jednicí j určitý výkon např. výrobek, polotovar, služba, vymezený měřící jednotkou, např. 1ks, 1kg, 1m2, 1 min). Přehled jednotlivých položek nákladů dává všeobecný kalkulační vzorec.
Všeobecný kalkulační vzorec používaný v ČR
- přímí (jednicový) materiál
- přímé (jednicové) mzdy
- ostatní přímé (jednicové) náklady
- výrobní (provozní) režie
- správní režie
- odbytové náklady
- zisk (ztráta)