Cizí kapitál – další zdroj financování podniku

Je zdrojem financování většiny podniků. Cizí kapitál je závazkem (dluhem) podniku, který podnik musí v určené době splatit. Podle této doby jej rozdělujeme na krátkodobý cizí kapitál (je poskytován na dobu do jednoho roku) a dlouhodobý cizí kapitál (je poskytován na dobu delší než jeden rok).

Krátkodobý cizí kapitál (krátkodobé dluhy) zahrnuje závazky podniku, které jsou splatné během roku. Patří sem krátkodobé bankovní úvěry, dodavatelské úvěry, zálohy přijaté od odběratelů (odběratelské úvěry), půjčky, částky dosud nevyplacených mezd a platů (závazky k zaměstnancům), nezaplacené daně, výdaje příštích období, dlužné dividendy.

Dlouhodobý cizí kapitál tvoří dlouhodobé bankovní úvěry (hypotekární úvěry), vydané (emitované) podnikové dluhopisy, leasingové dluhy.

Ve státech s rozvinutou tržní ekonomikou se používá daleko více forem dluhového financování. Jsou to např.:

  • dlouhodobé financování (průmyslové obligace, opční dlužní úpisy, půjčky na zástavní listy)
  • leasing (operační, finanční)
  • krátkodobé financování (dodavatelský úvěr, kontokorentní úvěr, směnečný úvěr, lombardní úvěr, faktoring, forfaiting, negociační úvěr

Zdrojem financování jsou i tzv. rezervy. Jsou určeny k financování nepředvídaných výdajů v budoucnosti (např. kursových strát, oprav budov zařízení, nedobytných pohledávek) a kryje se jimi riziko podniků. Jsou vytvářeny na vrub nákladů, čímž se liší od rezervních fondů, které jsou vytvářeny ze zisku.

Cizí kapitál není poskytován zadarmo. Cenou (náklady) za používání cizího kapitálu je úrok a ostatní výdaje spojené s jeho získáním (bankovní poplatky, provize). Avšak cizí kapitál je obvykle levnější než vlastní kapitál. Krátkodobý kapitál je levnější než dlouhodobý. Záleží na úrokové míře a daňové sazbě, jelikož úroky z úvěrů lze odečíst od základu daně, tzn. že výsledná daň k zaplacení je nižší a tím je pak čistý zisk vyšší.

Poměr mezi vlastním a cizím kapitálem se u různých podniků liší. Závisí na odvětví, ve kterém podnik pracuje (u průmyslových podniků většinou převládá vlastní kapitál, u obchodních je poměr cca 50:50, u peněžních jako jsou banky výrazně převládá cizí kapitál)