Banky hrají v tržní ekonomice svoji nezastupitelnou roli. Přes banky se alokuje významná část finančních zdrojů v ekonomice, na efektivnosti fungování bank a celého bankovního systému proto závisí i efektivnost využití kapitálu v ekonomice.
Banka jako specifický podnik
Banky mají s podniky v jiných odvětvích stejný základní cíl a to je zisk.
Banky však podléhají mnohem vyšší regulaci, nežli je tomu u podniků v jiných oblastech ekonomiky. Důvody vyšší regulace jsou ve snaze o zabezpečení stability bankovního systému a ochrana drobných klientů bank.
Banka je finanční zprostředkovatel, jehož hlavní činností je různými formami zprostředkovávat pohyb finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Pohyb finančních prostředků banky provádějí tak, že na jedné straně získávají zdroje přijímáním depozit a úvěrů nebo emisí vlastních dluhopisů, na druhé straně poskytují úvěry či nakupují různé cenné papíry. Banky hrají významnou roli i při zprosředkování emise cenných papírů, prostřednictvím kterých dochází k alokaci kapitálu přímo mezi investory a příjemci kapitálu na finančním trhu.
Zákonem je přesně vymezeno, který podnik je bankou a který nikoliv. (Zákon o bankách).
Banka je vymezena čtyřmi základními charakteristickými rysy:
- mají výhradně právní formu akciové společnosti se sídlem v ČR
- přijímají vklady od veřejnosti (toto mohou výhradně banky)
- poskytují úvěry, které se považují v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky
- vlastní bankovní licenci, o jejímž udělení rozhoduje na základě posouzení žádosti Česká národní banka.
Kromě přijímání vkladů a poskytování úvěrů může banka vykonávat i další činnosti např. finanční zprostředkování, provádění bezhotovostního platebního styku.
Struktura českého bankovního systému
Český bankovní systém lze označit jako dvoustupňový univerzální bankovní systém s některými specializovanými druhy bank.
Česká národní banka je centrální bankou a jejím hlavním posláním je péče o cenou stabilitu. Má výhradní oprávnění emitovat hotové peníze (bankovky a mince) a je subjektem provádějícím bankovní dohled.
Universální banky a spořitelny představují nejvýznamnější část bankovního systému. Dominantní roli mezi těmito bankami hrají velké banky. Jejich charakteristickým rysem je nabídka prakticky celé palety bankovních produktů a rozvětvená pobočková síť. Vedle nich existuje řada menších bank, které se mnohdy zaměřují pouze na určitou oblast, klientelu či okruh produktů.
Stavební spořitelny jsou zvláštním druhem bank, které jsou ze zákona (zákon o stavebním spoření) specializované výhradně na stavební spoření. Princip stavebního spoření je založen na přijímání účelových vkladů a v návaznosti na ně a při splnění stanovených podmínek poskytování účelových stavebních úvěrů. Stát podporuje stavební spoření různými formami (prémie k naspořeným vkladům, osvobozením vyplácených úroků od daně z příjmů, možností odečítat úroky z přijatých úvěrů ze základu daně z příjmů).
V českém bankovním systému existují dále dvě specializované banky. Česká exportní banka, a. s., ta se zaměřuje na státní podporu vývozu tím, že poskytuje vývozní úvěry za podmínek zvýhodněných oproti tržním podmínkám. Druhou specializovanou bankou je Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s., tak se specializuje na financování a podporu vzniku a rozvoje malých a středních podniků, dále podporu rozvoje bydlení, regionů, měst a obcí.
Družstevní záložny jsou finanční instituce. Základním principem činnosti je poskytování obvyklých bankovní služeb výhradně svým členům. Na tyto instituce se nevztahuje zákon o bankách a proto nepodléhají ani bankovnímu dohledu ČNB, ani systému povinného pojištění vkladů. Po počátečním dynamickém rozvoji družstevních záložen je po krizi celého sektoru dne jejich význam okrajový.